Všude se ozývá pláč žen

Rámeček

Žena, s níž jsme hovořili, si nechává říkat REFÁT DŽAVÍD. Je jí 24 let, narodila se v Kábulu a osmým rokem je členkou Revoluční asociace afghánských žen (RAWA). Do běžné školy nechodila, vzdělávala se pouze doma v bytových seminářích. Ve dvaceti letech odešla do Pákistánu, kde absolvovala kurz angličtiny. Nyní žije v jednom z uprchlických táborů na západě Pákistánu. Jako členka RAWA navštívila ženské semináře v Německu, Itálii a USA. Je svobodná, rodiče žijí stále v Kábulu.

Bylo poměrně těžké vás vypátrat. Je Revoluční hnutí afghánských žen (RAWA) tajnou organizací?

Musí být. Máme hodně problémů s bezpečností našich členek: naše zakladatelka a předsedkyně byla v Pákistánu zabita, na e-mail nám chodí pořád výhrůžky. Na protestních demonstracích, které jsme v Pákistánu pořádaly, na nás útočily skupiny fundamentalistů, atakovala nás taky policie… Musíme pracovat tajně, přesněji řečeno v Afghánistánu zcela, v Pákistánu napůl…

Jak to přesně vypadá?

Nemáme kancelář ani oficiální telefonní čísla, tajíme své členky, jejich bydliště. Dnes tady sedím a dělám s vámi rozhovor. V Afghánistánu bych to nikdy neudělala. Za členství v RAWA je tam trest smrti.

Vzdělání jako zbraň

Kde je těžiště vaší práce v Pákistánu?

V uprchlických táborech. Pracujeme někde otevřeně, někde ne. Záleží na tom, jak nás lidé přijímají. V některých táborech je víc konzervativních lidí a fundamentalisté by…