Řeknu ti, co smíš

Čeští poslanci minulý čtvrtek už po třetí zamítli návrh zákona o registrovaném partnerství lidí stejného pohlaví. Fakt, že se při lámání chleba i deklarovaní liberálové v parlamentu připojí k těm, kteří považují homosexuály za neplnohodnotná individua, vypovídá o Češích více, než by si sami přáli. V listopadu 1989 se začal hroutit svět kolektivismu. Revoluční hrdinové opěvovali znovunabytí osobní svobody a práva jednotlivce rozhodovat sám o svém životě. Nyní čelní vyznavači individualismu neváhají omezit osobní svobodu celé skupině obyvatelstva a podřídit ji kolektivní pravdě většinové populace. Vždyť co jiného znamená odmítnutí registrovaného partnerství? V diskusi notoricky zaznívají tytéž argumenty, ačkoli jejich oprávněnost je sporná. Například že registrované partnerství ohrožuje klasické manželství. V jakém smyslu? Homosexuální svazek přece uzavřou jen homosexuálové a manželství mezi mužem a ženou tím nijak neutrpí. Navíc heterosexuální svazek bude vždy kvalitativně jiný - a tudíž neporovnatelný - než svazek homosexuální, protože z něj mohou vzejít děti. Tento fakt zákon o registrovaném partnerství přiznává, protože homosexuálům neumožňuje adoptovat a vychovávat děti. Úvahy, že zákon o registrovaném partnerství k tomu stejně směřuje, jsou nyní více než předčasné: v sedmi zemích Evropské unie mohou homosexuálové uzavřít legální svazek, ale pouze v jedné - velmi liberálním Nizozemsku - mají právo na adopci. V argumentech by bylo možné pokračovat. Podstatné je však…