Proměna pankrácké pláně

Světoznámý americký architekt Richard Meier přimaloval na pražský horizont nové mrakodrapy. Fotomontáž, která obletěla české deníky, má sice zatím k realizaci ještě daleko, mezi zdejšími architekty už ale rozproudila vášnivou debatu. A ta vnáší do českého prostředí cenné úvahy. Ať už se Meierův kontroverzní návrh na přeměnu pankrácké pláně v obchodně-administrativní centrum nakonec podaří prosadit nebo ne, tak silný důvod k přemýšlení o hodnotě pražského panoramatu, smyslu městského centra a možnostech obyvatel ovlivňovat své životní prostředí už Praha dlouho nezažila.

Pohrobci 60. let

Větrná pláň na pravém břehu řeky Vltavy vábila zdejší architekty už od konce devatenáctého století, touha posunout městský život i za vyšehradskou skálu ale narážela na hluboké Nuselské údolí, které Pankrác od Nového Města odřezávalo. I z plodného období meziválečné avantgardy tak kopec získal jen obvyklou činžovní zástavbu a na reprezentativní architekturu si holý vrchol musel ke své smůle ještě počkat. Nový most přes Nuselské údolí pak v šedesátých letech přivedl na pankráckou pláň už záměry podstatně horších kvalit. Světová módní vlna výškových staveb, která Paříži přinesla například obchodní čtvrť La Défense, zanechala v komunistickém Československu jen nepovedený otisk. První dva mrakodrapy hotelu Panorama a Motokovu v osmdesátých letech doplnila (dosud rozestavěná) budova Českého rozhlasu a postupně zdomácnělo přirovnání, že podivná a nesourodá trojice na…