Každý týden zamíří z Prahy ke slovenským hranicím pět dodávek napěchovaných českými knihami. Zájem o ně mezi čtenáři z východní poloviny bývalé federace neopadl ani osm let po jejím rozpadu. Vypadá to jako logická samozřejmost. Stále nás spojuje blízký jazyk, tisíce smíšených manželství i časté kulturní kontakty. Nabízí se ale otázka, proč je situace v opačném směru tak diametrálně odlišná: zásilky, které si zdejší knihkupci objednají od tamních vydavatelů, se totiž zpravidla vejdou do větší igelitky.
Dřív než bude pozdě
Zatímco v mnoha slovenských domácnostech rodiče dětem před spaním čtou české pohádky, většina Čechů si na tamní knihu už ani nevzpomene. Je samozřejmostí, že čtenář od Dunaje zná alespoň jména Šabach, Viewegh, Topol, Pekárková, Pelc nebo Krchovský. Zdejší knihomol ale bude mít problémy ze srovnatelných slovenských spisovatelů jmenovat alespoň jednoho. Jména Hvorecký, Mitana, Dušek nebo Vilikovský tuzemským uším většinou neznějí ani povědomě. Zatímco na východ od Brna je o české knihy takový zájem, že zaměstná pět distribučních společností, v Česku o slovensky psanou literaturu téměř nelze zavadit. Na předlistopadový stav, kdy zdejší čtenář usilovně sháněl slovenské překlady světových děl (Styronovu Sophiinu volbu či Vonnegutovy Galapágy), protože v rodném jazyce s jejich vydáním nemohl počítat, si už vzpomene jen málokdo. Dnes je situace přesně opačná. Někteří slovenští nakladatelé dokonce začali vydávat část knih rovnou v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
