Bez vlastníka to nejde

Opakující se špatné zprávy z Ruska o tvrdém postupu vlády vůči nezávislým médiím, o brutalitách v Čečensku, o pošlapávání lidských práv, nefungujících soudech a jiných problémech střídají v poslední době i informace povzbudivé. Poslední nadějnou událostí, byť nenápadnou a jakoby schovanou v závětří světového dění, je schválení první ze dvou částí zákona o půdě.

Pozemky patří všem

Je to reforma, která dá ruským občanům po deseti letech zmatených legislativních zásahů právo, na němž stojí každá liberální ekonomika: koupit si pozemek pro podnikání. Obrovské daňové úniky do kapes státních úředníků, váhající zahraniční investoři a zhroucené polostátní zemědělství, držené nad vodou jen obrovskými subvencemi, Rusku po deseti letech experimentů ukázaly, že bez soukromého vlastníka půdy to prostě nejde. Imaginární společné vlastnictví půdy bylo v Sovětském svazu symbolem komunistických pořádků. Bolševikům posloužilo, aby se mohli demonstrativně odpoutat od „prohnilých vykořisťovatelů“ kapitalistické éry, přestože v zemi před rokem 1917 příliš kapitalismu nebylo. Následná desetiletí kolchoznictví a centrálně plánované ekonomiky však zanechala Rusku nejen zruinované zemědělství a neprůhledný systém vlastnictví pozemků (ty dodnes nejsou ani pořádně změřeny), ale i silný pocit většiny obyvatel, že půda patří všem a nelze ji jen tak prodávat. Komunistickou propagandou živené obavy ze zahraničních vykořisťovatelů, kteří při první příležitosti půdu vykoupí a…