Údolí řeky Soči neprozrazuje, že před vzdálenou, ale zase ne dávnou dobou tekla po zdejších úbočích krev. Jen zbytky bunkrů, na něž lze tu a tam narazit, naznačují, že tímto alpským světem strastiplně kráčely dějiny. Svou roli v nich sehráli také Češi. V letech 1915 až 1917 zde padlo zhruba sto tisíc vojáků českých pluků rakousko-uherské armády. Dva z těch, co přežili, se později stali osobnostmi české kultury: fotograf Josef Sudek, který na zdejší frontě přišel o ruku, a malíř Josef Váchal, který tu přišel o křesťanskou víru. O tom všem včetně památky legionářů, kteří bojovali na druhé, italské straně, pojednává výstava „Vojáci z českých zemí na sočské frontě 1915–1917“, jež byla v sobotu zahájena v Muzeu první světové války v Kobaridu.
Byl na ně spoleh
Expozice, připravená Historickým ústavem AV, se snaží vyvrátit klišé, že vojáci z českých zemí byli Švejkové, kteří si hleděli jen toho, aby se někam zašili. Na panelech je uvedeno rakouské poválečné hodnocení, z něhož vyplývá, že si české pluky vedly dobře. Změna k horšímu, obdobná jako u jiných národních útvarů, nastala až poté, co prořídly řady délesloužícího mužstva a mezery zaplnili záložáci. Návštěvník se dozví o zapomenutých postavách. O polním podmaršálovi Aloisi Podhajském či o vojínovi Františku Martínkovi, který 21. října 1915 napsal své ženě dopis s těmito řádky: "Jsme zahrabáni v zemi jako krtkové a nad námi sviští nepřátelské granáty a šrapnely, na které naše dělostřelectvo čile…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu