Bílá hrůza v umaštěných obálkách

Ještě předminulý týden hrozba útoku teroristů biologickými zbraněmi vypadala jako výplod bujné fantazie. Stačilo pět dnů, aby se naopak začala zdát téměř hmatatelným rizikem. Titulní strany novin i myšlenky lidí ovládlo magické slovo - antrax. Po smrti jednoho člověka a nákaze sedmi dalších lidí dopisem se snětí slezinnou v USA (přes tři desítky přišly s bakterií antraxu do styku) zasáhla spojenecké Česko poštovní panika. Svým dílem k ní přispěl i nejoblíbenější politik země, ministr vnitra Stanislav Gross, když v televizi sdělil divákům, že smrt jim může přinést i „taková jaksi umaštěná obálka“ nebo dopis vyvolávající „takový určitý divný pocit na prstech“.

Nevolnost

Ve strachu před sporami smrtelně nebezpečné nemoci přivolávali občané celý týden policii a hasiče ke všem neobvyklým dopisům, balíčkům a obálkám. Přítomnost sněti nebyla zatím zjištěna ani jedenkrát, policisté už zadrželi dva lidi, kteří dopisnice s fingovaným antraxem – ve skutečnosti moučkovým cukrem - rozesílali na náhodně vybrané adresy po republice. Rozjitřenou atmosféru ilustruje příhoda na vlakovém nádraží v Libčicích u Prahy. Jeho zaměstnanci přivolali policii poté, co si zde v úschovně zavazadel uložili dva „arabsky vyhlížející“ muži pět bandasek s neznámou látkou. Když pak pokladní a policista jednu nádobu otevřeli, postihl je záchvat nevolnosti, takže policie raději celé nádraží vyklidila a majitelé nádob byli zatčeni. Svobodu jim vrátilo až laboratorní ujištění,…