I architektura má svoje paradoxy. Zatímco stavitelům Petru Parléřovi i Josefu Mockerovi byla před dvěma lety k jejich úmrtním výročím na Pražském hradě uspořádána velkolepá výstava, doplněná navíc i odpovídajícími publikacemi, dílo prvního novogotického stavitele pro Čechy v mnoha směrech výjimečné katedrály sv. Víta se letos nedočkalo téměř žádných ohlasů. Pro připomenutí díla architekta Josefa Ondřeje Krannera bychom přitom jen těžko hledali vhodnější dobu: V červnu uplynulo 200 let od jeho narození a tento pátek si připomeneme 130. výročí jeho smrti. Nebýt Národního technického muzea, které Krannerovi díky osobní aktivitě Jiřího Huláka z tamního oddělení průmyslového designu věnovalo alespoň vitrínu, zůstal by zřejmě laickým okruhem zcela zapomenut. Přitom to byl právě on, kdo se po více než čtyřech stoletích jako první pustil do oprav výjimečné stavby a pomohl mimo jiné odvrátit pověstný bod zlomu, od něhož se každá „budova“ nachází v havarijním stavu. Krannerovou akcí na katedrále vyvrcholilo celoživotní dílo, v němž se spojila kariéra úspěšného architekta a praktického stavitele (pomník císaři Františkovi I., vedení stavby Votivního kostela ve Vídni, schodiště z Karlova mostu na Kampu a další), ale také neúspěšného podnikatele. Méně šťastná kapitola jeho života vyvrcholila právě v souvislosti se sv. Vítem: Zakázka jeho kamenného vodovodního potrubí, vyvrcholení Krannerova dlouhodobého praktického zájmu o konstrukci strojů pro vrtání kamene a šachet, byla v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu