Sport, kterému propadli i tálibáni

Pákistánsko-afghánské pomezí nabízelo letos 8. května nevšední podívanou. Spolu s běženci, kteří prchali z vlasti kvůli suchu a teroru, mířila směrem do Pákistánu skupina mužů s plnovousem, oděných do pytlových kalhot a hábitů, přesně jak to vyžaduje tálibánská mravnostní policie. Byla to afghánská kriketová reprezentace na svém vůbec prvním a dosud posledním turné do zahraničí. Jak známo, tálibáni, v překladu „studenti náboženství“, v Afghánistánu zakázali všechny druhy zábavy od televize přes hudbu až po divadlo. S jednou výjimkou: Smí se poslouchat rozhlas. Omezili také pěstování sportů včetně šachu. Naprostý zákaz sportovat platí pro ženy, což předloni vedlo k vyloučení země z Mezinárodního olympijského výboru. Radikální kroky tálibáni vysvětlují tvrzením, že tyto aktivity odvádí muže od modliteb a pro ženy nejsou vhodné. Přesto připustili jednu výjimku. Mužům povolili hrát kriket a dokonce vyčlenili peníze na to, aby si národní celek mohl zakoupit výstroj. Kriket je sport, který v Afghánistánu nemá tradici jako v sousedních zemích na indickém subkontinentu. Nezavedli jej kolonizátoři, nýbrž navrátilci z pákistánských uprchlických táborů, do nichž se při sovětské invazi před dvěma desetiletími uchýlilo až pět milionů osob. Do válkou poničené vlasti přinesli zvěst o kriketovém šílenství, jemuž Pákistánci holdují - a o hráčském umění pákistánského kapitána Imrana Chána, o skvělých nadhazovačích Wásimu Akrámovi a Wakáru Junúsovi či o největší asijské sportovní hvězdě,…