Omluvou k fotbalu

Japonský premiér Džuničiró Koizumi v polovině října žehlí, co může. Přesněji řečeno žehlí to, co doma projde bez problémů, ale u sousedů vyvolává silně emotivní reakce. Minulé pondělí navštívil Peking, kde se omluvil za osmiletou agresi (1937–45), kterou Japonsko proti Číně vedlo. Toto pondělí je očekáván v jihokorejském Soulu, kde nejspíše zapůsobí podobně zásadně a jednoznačně. Jinak by koneckonců Jižní Korea souhlas s jeho návštěvou tak dlouho neodkládala. Čím to, že v době, kdy si západní svět zvykl na omluvy kohokoli za cokoli závisí vztahy na Dálném východě na takových minucióznostech? Důvodů pro Koizumiho aktivitu je více, ale hlavní roli hraje nestrávená minulost z první poloviny 20. století a její současné dozvuky. Letos na jaře japonská vláda schválila středoškolskou učebnici dějepisu, která pomíjí či bagatelizuje zvěrstva páchaná japonskou armádou (viz Respekt č. 29/2001). Navíc tvrdí, že japonská okupace a anexe Koreje z let 1910–45 byla nezbytná pro stabilitu. V srpnu pak premiér navštívil šintoistickou svatyni Jasukumi, která upomíná japonské padlé ve válkách, ale vedle dvou a půl milionu mrtvých vojáků prokazuje stejnou poctu i čtrnácti odsouzeným válečným zločincům (viz Respekt č. 34/2001). Není divu, že Čína i Jižní Korea se cítily dotčeny. Japonské problémy s vnímáním historie a jeho změnou se táhnou už dlouho. V srpnu 1995, při…