Klíčové rozhodnutí současné polské politiky padlo minulý týden. Svaz demokratické levice (SLD), vítěz zářijových parlamentních voleb, si plácl s Polskou lidovou stranou (PSL) a vytvoří spolu vládu. Budoucí polský premiér Leszek Miller tím získal pohodlnou většinu v parlamentu a evropští analytici odpověď na otázku, zda se vláda ve Varšavě vydá cestou nepopulárních reforem po boku liberálů z Občanské platformy, anebo přistoupí na národovecký socialismus lidovců (viz Respekt č. 40/2001). Že by *déja-vu z let 1993–1997? Uvidíme.
Naplňte sýpky
Dohoda postkomunistů s lidovci nakonec nikoho nepřekvapila. Svaz demokratické levice sice bezprostředně po volbách vyjednával s Občanskou platformou, která byla ochotná nabídnout mu podporu menšinového kabinetu. Leszek Miller však zakrátko pochopil, že požadavek liberalizace polského trhu se zemědělskými výrobky není tím pravým šálkem kávy jeho voličů, a rozhodl se využít lidoveckou koaliční „pružnost“. Nicméně hned PSL vyložil, jak si představuje rozložení moci ve vznikající vládě. Prohlásil, že kvůli koaličnímu partnerovi „nehodlá měnit“ obsazení svého kabinetu (slovy čelného představitele SLD Jozefa Oleksyho, „pro tvorbu programu žádného partnera nepotřebujeme, potřebujeme ho jen pro sestavení většinové vlády“). Na okraj: v Millerově patnáctičlenném týmu lidovcům připadla dvě křesla, SLD jich má 10, ultralevicová Unie práce jedno a dvě křesla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
