Ano, ale vlastně ne

Italové byli minulý týden svědky na první pohled nepochopitelné události. V referendu se vyslovili pro klíčovou státoprávní reformu země - federalizaci, ale komentátoři nad tím mávli rukou, s tím, že v praxi se výsledek nijak neprojeví. Referendu předcházela kampaň Ligy severu, která vyzývala občany, aby hlasování ignorovali anebo se vyslovili proti, přestože tato vládní strana postavila svoji popularitu právě na požadavku federalizace Itálie.

Bohatým už nebrat

Návrhy, o kterých se rozhodovalo 7. října, nepocházely z hlavy předáka separatistické Ligy severu a nyní ministra pro státoprávní reformu Itálie Umberta Bossiho. Sepsala je ještě vláda Olivovníku, která však záměr nestihla dovést do konce. Předmětem referenda tak sice bylo uvolnění centrálních opratí Říma, ale podle gusta levice. Tedy v umírněné formě, s důrazem na solidaritu bohatých provincií s chudými a zachování jedné politiky v sociálně citlivých oblastech, například podpoře zaměstnanosti. Levice nechtěla sdělit chudým jižanům, že od movitých seveřanů napříště neuvidí ani liru a že si ve své svízelné situaci musí poradit sami. Představa pravice, tedy Bossiho, je jiná: Ať každý region hospodaří s tím, co má a co si sám vydělá. Žádné přerozdělování. Jeho cílem je federalismus podle vzoru USA. Požaduje „vícerychlostní Itálii“, což znamená, že regiony, které na to mají kapacitu, mohou převzít od státu kompetence ve zdravotnictví, školství či bezpečnosti. V ostatních zůstane status quo.…