Mezi loukou a sklem

„Život je pestrý a barevný jako rozkvetlá louka a křehký jako sklo.“ Tuto větu si před lety vepsal coby motto do své sbírky Skleněná louka brněnský básník Antonín Konečný. Muž, který vyrůstal v dětských domovech, jinošství strávil v psychiatrické léčebně a dospělost prožil jako notorický lupič aut z více než poloviny za mřížemi, ji napsal v ostravské věznici. Už předtím si ale získal přízeň Milana Kundery a Jiřího Veselovského a jeho dílo vyšlo roku 1984 v mnichovské edici PmD. Rok nato Konečný ve věku 36 let spáchal sebevraždu. O devět let později určilo napětí v osudu této pozoruhodné postavy brněnské bohémy (podobně jako napětí ve spojení louky se sklem) jméno brněnské scény, která je výjimečná nejen ve městě, ale i v rámci celé republiky. Brněnský „klub“ Skleněná louka totiž poskytuje téměř výhradně prostor současnému českému a světovému experimentálnímu umění. Poslední den letošního září vstoupila scéna do své sedmé sezony koncertem holandského kvarteta Palinckx. Inspirativní spojení baskytaristy, bubeníka, zpěváka a hráče na gramofony nebylo zvoleno náhodně: Kromě toho, že Palinckx pro české publikum objevili právě brněnští dramaturgové, připomnělo i skutečnost, že Skleněná louka klade důraz předeším na hudební experimenty.

Dům v centru

Premiérovou akci letošní sezony sledovalo šedesát lidí. I když to na první pohled není mnoho, na zdejší poměry je to slušné číslo: Skleněná louka až na výjimky, jako jsou Petr Skoumal, Jan Vodňanský či…