Když Alois Jančálek (59) srazil po pětatřicetileté kariéře profesionálního šoféra svým autobusem cyklistu, věděl samozřejmě hned, že to bude problém. Přesto však onen pošmourný únorový večer netušil, že ho čeká pět let únavného a málem nekonečného boje. Vzdát se ale nemohl - a nejen proto, že necítil vinu. Kromě běžných lidských osudů totiž v té bitvě šlo o velké věci.Únorová vsetínská kolize přinesla zraněnému cyklistovi dlouhý pobyt v nemocnici a následně invalidní důchod, řidiči zase stíhání a obžalobu za ublížení na zdraví. Ovšem tentýž srpnový den roku 1996, kdy Aloisu Jančálkovi vsetínský soud trestním příkazem vyměřil osm měsíců podmíněně, ležel žalovaný na ostravské neurochirurgii, kde mu lékaři vyoperovali z mozku nádor velikosti lidské pěsti. Šofér se proti rozsudku odvolal s argumentem, že jeho reakci na podnapilého a balancujícího cyklistu ovlivnila hlodající nemoc.Vypracováním odborného posudku byl pověřen primář neurologie v Ostravě-Vítkovicích Čeněk Majvald. „Vyšetřil mě a vzal si veškerou dokumentaci pro posudek. Ale pak si mě pozval telegramem a řekl, že s tím má dost práce a že by potřeboval pro odborné lékaře tak 15 až 20 tisíc korun. A že je chce do tří dnů. Měl jsem strach, jak napíše ten posudek, tak jsem mu je slíbil,“ vzpomíná pan Jančálek na setkání před čtyřmi lety. Chvíli váhal - co když posudek bude nepříznivý? -, ale peníze neměl, a tak poslechl manželku a syna policistu a podal na lékaře trestní oznámení. Přímo před policisty z obvodního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu