Ticho zpoza hranice

Svět stále čeká na americký úder na Afghánistán. Média sledují mizérii tisíce uprchlíků z této země, kteří se snaží ukrýt v bezpečí sousedních států. Právě na lidi, nacházející se na dohled afghánsko-pákistánského pomezí, nejistota doléhá nejvíce.

Cestou necestou z Kábulu

Dlouhou úzkou místnost s velkým vchodem a bez oken, vypadající jako garáž, osvětlují tři sporé žárovky a blikající obrazovka televize. U hustě sestavených stolů sedí muži, popíjejí čaj a upřeně sledují indický akční film. Jedním z nich je i dvacetiletý Afghánec Amir. Před čtyřmi dny zavřel v Kábulu svůj obchod na ponožky, zboží schoval ke známým na venkov, s manželkou a malým dítětem sedli na náklaďák a ilegálně po horské cestě přejeli hranice do Pákistánu.Zde v Péšávaru, asi sto padesát kilometrů od Kábulu, se usadili u příbuzných. „Zůstaneme několik dní, déle to nepůjde, nemají moc místa,“ říká do hluku televize. „Pak se o nás postarají další příbuzní. Do tábora nepůjdeme, máme tady velkou rodinu.“ Amir je jedním z nespočet lidí, kteří se v posledních dnech v obavě před válkou rozhodli opustit vlast. Cesta ostatních není tak přímočará. Pákistánská vláda uzavřela hraniční přechody a většina uprchlíků stále čeká na afghánské straně.Zdejší hranici nelze srovnat s těmi, které známe v Evropě. Dva a půl tisíce kilometrů dlouhý pohraniční úsek vede horami a kamenitou pouští. Není v silách pákistánských úřadů jej uhlídat. Desetitisíce Afghánců proto přecházejí mimo oficiální místa na…