Poslední zářijovou sobotu skončila v pražském Národním muzeu „nejkontroverznější výstava, jaká v něm kdy byla“. Ředitel Muzea Milan Stloukal tak označuje expozici Světlo pro Prahu. „Rozhodli jsme se tu natvrdo otevřít problém, který mě jako ornitologa nejvíc trápí. Proto jsme výstavu věnovali sloupům smrti,“ vysvětluje jeden z autorů, Pavel Křížek, jak jím založené sdružení Ochrana fauny naložilo s nenadálou možností představit svou činnost v Národním muzeu. Šokující výstava ptáků zabitých elektrickými stožáry přilákala značnou pozornost. Pavel Křížek však zdaleka neslaví svůj první úspěch. Jako by se chtěl stát živoucím dokladem faktu, že nasazení, přímočarost a jasné požadavky dokáží změnit mnohé.
Otřesná, hnusná věc
Je podvečer osmnáctého září a řady vínově plyšových židlí v přízemním sále muzea se zaplňují hosty. Většina z nich si ještě během oficiální dernisáže znovu prohlédla výstavu, která za čtrnáct dní poputuje do olomoucké galerie. Na dvaceti černě natřených podstavcích stojí masivní keramické stolky s povytaženým šupletem, na nich skleněné krychle. Uvnitř leží vyschlá torza ptačích těl, kolem nich i na skleněných stěnách jsou velcí mrtví červi a mouchy. Několik podstavců je prázdných, bílý nápis oznamuje: deinstalováno 30.5. v 11.48.Když totiž dva dny před jejím otevřením spatřil výstavu Světlo pro Prahu ředitel muzea, byl zděšen. „Řekl jsem: Výstava je hnusná, otřesná. Okamžitě zavřít, zrušit. Tohle tady nebude,“ popsal své tehdejší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
