No to je neuvěřitelné! Hudební fakulta pražské Akademie múzických umění zřídila oddělení bicích nástrojů. Sláva! Že to měla udělat už před čtyřiceti lety? Pomalu, pomalu, všechno má snad svůj čas. Akademie je přeci zvláštní instituce, ve které vládnou zvláštní „pravidla“. Byla založena těsně po druhé světové válce jako elitní škola pro virtuózy a skladatele klasické hudby. Vyučoval se pouze omezený počet nástrojů, které najdeme v dechovém kvintetu a smyčcovém kvartetu. To, že svět v té době již kráčel jiným směrem, bylo pochopitelně zanedbatelné. Malý rozhled a socialistický realismus za časů tuhého stalinismu akademii ovšem ani nejde vyčítat. Kult romantického génia elitních virtuózů pokračoval však i v časech oteplení, tedy v šedesátých letech. A období normalizace snad není potřeba ani komentovat.Zajímavé to pochopitelně začíná být až po roce 1989 v novém režimu. Akademie přešla na obvyklý demokratický typ řízení vysokých škol západního typu (děkan, umělecká rada, akademický senát). Ovšem setrvačnost systému a především stylu myšlení je obrovská. Za „nekoncertní“ nástroj, který nebyl hoden vyučování na prestižní akademii, byla dlouho považována dokonce i klasická kytara (přidaná do kurikula až kdesi v osmdesátých letech). Natož bicí nástroje! Co na tom, že studující skladatelé nemohli spolupracovat se vzdělanými bicisty. To se přeci jen svět pomýlil, že ony nástroje byly v druhé polovině dvacátého století těmi téměř nejexponovanějšími, těmi, u kterých došlo k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu