Nedávno se v jihoafrickém Durbanu konala Světová konference proti rasismu. Deset tisíc delegátů ze sto padesáti zemí se snažilo vypracovat společný akční program boje proti rasismu. Opravdu harmonická však byla pouze úvodní dvacetiminutová taneční vložka, znázorňující spojení světových kultur a dokládající tak hlavní omyl zvolené rasové tematiky.
Hlas polnice
Rasa je biologický fakt, kterému jsou neoprávněně připisovány sociální a kulturní důsledky. Vědci určují rasovou příslušnost podle tělesných vlastností, jako je pigmentace pokožky, tvar hlavy, typ vlasů a forma nosu. Podle převládajícího mínění existují tři hlavní rasy: kavkazská, mongolská a negroidní. Závislost mezi rasou a duševními schopnostmi sice nelze prokázat, avšak pochyby vědců nikoho nezajímají. Fanatický bráhman prohlásí muslima za rasově méněcenného, Židé, ač náboženská skupina, jsou označováni za rasu a „black is beautiful“, přestože mnozí severoameričtí černoši patří podle fyziologických měření ke kavkazské rase. Touha lidí po sounáležitosti s pospolitostí „stejných“ vyžaduje nepochybnou odlišnost od „jiných“; proto se okolo barvy kůže, náboženství a řeči od nepaměti shlukují demagogové, fanatici a jejich přívrženci. Ta která směs z náboženství, jazyka, zvyků a mocenských zájmů může být prohlášena za rasově jedinečnou, díky čemuž se stává jak prostředkem identifikace, tak diskriminace - prostě hlasem polnice v politickém boji. Geopolitika vstupuje do hry tam, kde dochází ke…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu