Příběh opravdového reformátora

Těžko říci, jestli Miroslav Macek svou rezignaci nosil v tašce už od května, jak tvrdil minulou středu v Lidových novinách. Skutečností zůstává, že na křeslo místopředsedy ODS rezignoval přesně den poté, co MF Dnes zveřejnila jeho zprostředkovatelské aktivity při prodeji České spořitelny rakouské Erste Bank. Macek si při dohazování přišel na deset milionů korun, a to je i na české, nikterak puritánské poměry trochu moc. Proč ale zrovna v případě Mackovy rezignace panuje taková shoda? Proč najednou i lidé, od kterých by se toho nikdo nenadál, dokola opakují omšelou banalitu, že mezi politikou a ekonomikou musí stát neprostupná zeď? Macek se tradičně potácí na chvostu veřejné obliby, taková aféra mu taky nepřidá, jestli tedy dodrží své předsevzetí a do politiky už se nevrátí, bude to dobrá zpráva hlavně pro jeho domovskou partaj. Zubař ze Zábřehu totiž ztělesňuje všechno, co poškozuje pověst ODS.

Těší mě, hochštapler

Viděno očima stranického kronikáře byl Miroslav Macek jenom jedním z řady dvanácti místopředsedů, které ODS ve své desetileté historii nasbírala. Jinou funkci ve straně neměl, od roku 1992 už ani nesedí ve sněmovně. Rozhodně to ale nebyl místopředseda tuctový Ve straně je od začátku - spoluzakládal ji a ve federálním shromáždění pro ni získal hodně parlamentních pěšáků. Sám trpí přesně tím, čím jeho strana. Přímočaré, často sympatické názory, jak reformovat postkomunistickou společnost, jdou ruku v ruce s nesympatickým dojmem, který…