Stvořitel a nicotná nula

„Dílo Františka Drtikola nepochybně patří k největším hodnotám fotografické tvorby prvních tří desetiletí dvacátého století. Prvnímu světově proslulému umělci z řad českých fotografů se v něm podařilo důsledně zrealizovat vlastní přesvědčení, že se nejedná o to, čím je dílo vytvořeno, nýbrž jak. A to jak znamená, že aby se dílo zdařilo, musí býti mnoho a mnoho milováno a také pravý umělec, ať je z kteréhokoli oboru, musí se do toho, co vytváří, zamilovat.“ Takto - za pomoci citace ze strojopisného sborníku Fráňa Drtikol - končí Vladimír Birgus svoji rozsáhlou předmluvu k monografii, v níž se zaměřil na fotografické dílo muže, jenž byl navíc malířem, kreslířem i grafikem, v závěrečných desetiletích svého života (1883–1961) především buddhisticky orientovaným myslitelem a mystikem a pro kruh svých žáků jednoduše Mistrem. Birgusova kniha, vydaná po prvé v roce 1994 a po druhé v přepracované podobě loni, celkově zpřesnila a hlavně faktograficky vyztužila povědomí o Drtikolově fotografické cestě. Na dlouho zamlčované mystické aspekty autorovy fotografické i malířské tvorby se v roce 1998 zaměřila rozsáhlá výstava v pražském Rudolfinu doprovázená výpravným katalogem. Na této akci se podílela historička Anna Fárová a Drtikolův fanda, buddhista a znalec jeho výtvarného díla Stanislav Doležal. Oni dva také stáli u aktuální publikace František Drtikol: Deníky a dopisy z let 1914–1918 věnované Elišce Janské. Vznik knihy je zajímavý a její význam nemalý: dává nahlédnout do umělcova…