Říká se tomu problém a noviny před tím varují dramatickými titulky. Západní civilizace se znepokojením sleduje zástupy cizinců klepajících na její brány v touze po bezpečí, svobodě a blahobytu. Ale věc má i druhou, usměvavou tvář. Barevné davy lidí jiných zkušeností a jiných světů přinášejí do západních měst novou energii a kvalitu. Rodí se multikulturní společnost, jejímž heslem je: Neboj se neznámého. Čtyři následující osudy prozrazují, že příslib budoucího bohatství se pomalu zabydluje i v Česku.
Setkání na úzké cestě
Ze vrat velikého statku vybíhá chundelaté štěně, hned za ním několik černých koťat. „Až vyroste, bude hlídat dvůr,“ usmívá se Oleksandr Demčuk. Polorozpadlý statek v Břvanech nedaleko Loun si zemědělský inženýr z Ukrajiny pronajal od obce před necelými dvěma lety. Za čtvrt milionu korun opravil střechu, několik místností má nová dřevěná okna, podlahy, omítky. „Takhle to vypadalo, hlína, díry ve zdi,“ srovnává výsledky své práce s fotografiemi. Uprostřed jedné z místností posouvá žena v květované zástěře jezdcem pletacího stroje ze strany na stranu, dvě dívky v další místnosti zvedají oči od šití, další přejíždí pleteninu vlhkou žehličkou. Oleksandr Demčuk bere ze stojanu ramínko s tmavým kabátem, vedle visí červený svetr, sukně, několik pletených halenek. „Tohle je základní model kabátu na jaro, ale podle přání může být i s kapucou, knoflíky, kapsami,“ vypočítává. "Upleteme, co si kdo zrovna přeje. Děláme i nadměrné velikosti,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
