Apel z Nauru

Případ 434 uprchlíků - převážně z Afghánistánu, Srí Lanky a Pákistánu - na norské lodi Tampa, který před dvěma týdny rozhýbal světová média, dospěl před týdnem ke zdárnému konci. Uprchlíci, kteří se po záchraně z potápějící se kocábky pokusili „unést“ Tampu do Austrálie, teď míří na východ. Austrálie jim odmítla vstup na své území, ale minulé pondělí poskytla svou válečnou loď Manoora, aby je dopravila na Papuu-Novou Guineu (do přístavu v metropoli Port Moresby), odkud poletí dílem (asi ze dvou třetin) na ostrůvek Nauru, dílem na Nový Zéland. Můžeme si položit otázky: Proč se role mezistanice ujala Papua-Nová Guinea místo Austrálie? A proč se cílovou stanicí stane vedle rozsáhlého a řídce zalidněného Nového Zélandu i maličký dvanáctitisícový atol pod rovníkem?

Papuánci mají půdu

Papua-Nová Guinea není na rozdíl od Austrálie vystavena přívalu uprchlíků, takže kauzu Tampa nevnímá jako prvořadý problém. Problémy s přistěhovalectvím na Papuu-Novou Guineu se týkají především Číňanů, kteří tam postupně ovládají drobný obchod - podobně jako v Indonésii a jinde v okolí. Jde o relativně malý počet lidí, kteří ale mají velký ekonomický vliv. Vojtěch Novotný, český biolog působící už řadu let na Papui-Nové Guineji, to shrnuje takto: "Podle všech ukazatelů by měla být Papua-Nová Guinea sama zdrojem ekonomických běženců, ale není tomu tak. Zdejší systém, kdy prakticky každý má nějaký kus půdy a je vázán na svoji vesnici, vede k tomu, že psychologicky je…