Nazelenalá, vysokoprocentní lihovina s příchutí anýzu, fenyklu, koriandru a především pelyňku, z jehož latinského názvu je odvozeno jméno absint, byla v českých zemích donedávna známa v podstatě jen literárně. Nyní patří k nejzajímavějším exportním artiklům zdejšího potravinářského průmyslu a stává se lákadlem pro turisty. Českým výrobcům absintu se podařilo dokonale využít jeho démonické pověsti. Vyšla jim sázka na slavné jméno, které se jinde nesmí užívat.
Dlouhý příběh
Absint byl vynalezen koncem 18. století na pomezí Francie a Švýcarska. Jeho otcem byl podle legendy jakýsi doktor Ordinaire, vojenský lékař ve výslužbě, působící ve francouzském městečku Quingey. Pacienti, jimž nápoj prodával jako lék s doporučením užívat jen malé dávky, si pochvalovali zázračné účinky: medicína zbavovala bolesti a zpříjemňovala duševní rozpoložení. Po doktorově smrti zdědila recept jeho hospodyně Henriodová, Švýcarka z městečka Couvet u francouzských hranic. Ta byla praktičtější než lékař. Rozšířila výrobu a distribuci svěřila firmě Major Dubied & synové. Prvním odbytištěm absintu byl kraj Jura ve Švýcarsku. Lahve s novým nápojem šly skvěle na odbyt a major Dubied časem postavil v Couvet vlastní palírnu. Jeho zeť a společník firmy Henri Louis Pernod založil v nedalekém francouzském městě Pontarlier další palírnu, jež se později stala centrem světoznámého impéria aperitivů a likérů. Absint úspěšně pronikal na francouzský, německý, belgický a dokonce i americký…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu