Všechny odstíny bílé

Celoživotní retrospektiva výtvarnice Adrieny Šimotové, uspořádaná na oslavu jejích pětasedmdesátých narozenin Národní galerií, se o dva měsíce prodlužuje. Způsobil to obrovský zájem návštěvníků. Ohlédnutí za více než padesátiletou tvorbou je v případě známé a respektované výtvarnice jistě událost za každých okolností. Už i letmá procházka Veletržním palácem ale ukazuje, že autorce a kurátorovi Pavlu Brunclíkovi se podařilo něco víc.

Odbarvená léta

„Měla jsem pocit, že to s tím štětcem už moc umím a tak nějak příliš esteticky a chutně ho vedu. Raději jsem vzala nůž a udělala nevratný řez,“ popisuje Adriena Šimotová neodbytný pocit, který ji počátkem sedmdesátých let přiměl odložit paletu a štětec a vzít do ruky mnohem ostřejší náčiní. V Čechách se právě zabydlovala normalizace, Adrienu Šimotovou čekalo patnáct let bez jediné autorské výstavy a její manžel, výtvarník Jiří John, marně bojoval s nevyléčitelnou nemocí. Právě tento osobně i umělecky zlomový moment, kdy se Adriena Šimotová po desetiletích rozloučila s barvou a plátnem, zvolil kurátor Pavel Brunclík za počátek současné výstavy a z předchozího období dodal jen několik malovaných pláten, které přicházející změnu předznamenávají. Vědomě tak sice opomenul některé starší soubory, ale právě důraz na nejpůsobivější období stmelil výstavu do působivého příběhu. Jako jeho předehru tedy dodejme, že Adriena Šimotová měla za sebou členství ve výtvarné skupině UB 12, a do 60. let se věnovala hlavně…