Mohlo se to stát všude

Menší muž s pronikavýma očima a fotoaparátem zavěšeným na krku nijak nevyčnívá z masy turistů procházejících se v parném srpnovém poledni před purkrabstvím na Pražském hradě. Kameru má tady u sebe snad každý. A na první pohled nejde rozeznat, že Karel Cudlín (41) je se svým přístrojem srostlý mnohem víc než okolní rekreanti. Pozná se to až uvnitř v hale purkrabství. Správa Pražského hradu zde minulý čtvrtek společně s Galerií Pecka otevřela výstavu s jednoduchým názvem „Karel Cudlín – Fotografie“.

Na mostě bez konce

Výstava na Pražském hradě nabízí návštěvníkům celkem 104 Cudlínových snímků. Kromě toho je zde představena i kniha vydaná fotografovi nakladatelstvím Torst. Při výběru fotek na výstavu i do knihy se autor soustředil na tvorbu po roce 1990. A zcela záměrně z ní vyřadil politické fotografie - především snímky z listopadu 1989 a záběry Václava Havla v prezidentské funkci. Šlo mu o to ukázat, že i neznámé a „banální“ osudy a tváře mají svoji hodnotu a o dané situaci jsou mnohdy schopny vypovídat lépe než tváře veřejné. Každého, kdo vstoupí do výstavního prostoru, uvítá snímek muže kráčejícího po provizorním dřevěném mostě bez konce. Je to symbolické: právě dostáváme možnost vydat se po nejisté cestě a prožívat příběhy, které se na ní nabídnou. Ve čtvercové místnosti purkrabství jsou kromě snímků z Prahy především fotografie z autorových výprav na Ukrajinu, do Polska a Izraele. Místo ani doba však u Cudlínových fotografií nehrají…