Před vstupem do EU probíhá živá diskuse o tom, zda naše zájmy dojdou v Unii naplnění, nebo zda utrpí újmu. Debata se už příliš dlouho rozplývá v rétorickém libovolnu, neboť stále ještě není zodpovězena otázka, o jaké specificky české zájmy se vlastně jedná. Jako národní zájmy obvykle označujeme mír, nedotknutelnost území, ochranu obyvatel a ekonomický rozkvět země. Jenomže podobné definice používá většina států, a hlavní potíž tudíž spočívá v jejich zaměnitelnosti.
Výmluva zbabělých
Abychom mohli naše národní zájmy upřesnit, musíme je nejdřív paradoxně ještě více zobecnit. Každý stát by měl svým obyvatelům zabezpečovat dvě věci - bezpečnost a blahobyt. Když potom posuzujeme politiku určité země, vidíme značné podobnosti bez ohledu na to, která politická strana právě drží moc. Vlády přicházejí a odcházejí, trvale omezený repertoár jejich reálných možností přitom vylučuje ideologické výstřelky. Když proti tomu srovnáme politiku dvou různých států, ukáže se, jak rozdílné mohou být konkrétní politické kroky k dosažení stejných zájmů. Důvod je nasnadě. Různé státy sice usilují o stejné cíle, činí tak ale z rozdílných výchozích pozic, a musí proto používat různé postupy. Polsko musí provádět jinou hospodářskou politiku než Německo a Makedonie musí pro bezpečnost svých obyvatel učinit jiná opatření než Švédsko. Známé potíže se společnou evropskou hospodářskou politikou pramení z toho, že snaha uplatnit stejné předpisy v rozdílných podmínkách vede k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu