Děláme si, co chceme,

Vliv televize na veřejné mínění patří k osvědčeným charakteristikám západní civilizace. Nejviditelněji se s tímto fenoménem naučili zacházet politici a nejrůznější lobbisté, ale sílu mrkající obrazovky si postupně čím dál víc uvědomují například i zástupci menšin. Vizionáře přitom není nutné hledat jen za západní hranicí: jedním z nejzajímavějších je totiž makedonský Rom Zoran Dimov (36), který před osmi lety založil ve Skopji ojedinělý projekt Nezávislé romské televize (BTR). V Čechách, kde je protiromská averze letitým problémem, je to bezesporu inspirující myšlenka. Minimálně proto, že čeští Romové zatím až na několik výjimek do elektronických médií viditelně nepronikli.

Jak jste se dostal k nápadu založit si vlastní televizi? A co jste dělal předtím?

Dělal jsem všechno možné. Pracoval jsem jako kuchař, byl jsem pomocným dělníkem v zemědělství nebo zaměstnancem v továrně na kůži. Zároveň s touhle vší zatraceně těžkou prací jsem studoval ve Skopje techniku. Školu jsem ale bohužel nedodělal: oženil jsem se, přišly děti, rodina potřebovala peníze, a tak jsem se svými životními zkušenostmi nastoupil do makedonské státní televize jako redaktor. Ta práce mě hodně chytla, ale brzy jsem si uvědomil, že si prostě musím otevřít vlastní podnik. Došlo mi totiž, že ve státním nejsem schopen zrealizovat ani zdaleka všechny své nápady a sny.

V čem vám státní televize bránila?

Takhle to nejde formulovat. Nebylo to špatné prostředí, ale státní…