Návrat mozků

Dozvědět se z Balkánu dobrou zprávu není zrovna běžné. Poloostrov má renomé rozhádané, zkorumpované, fatalistické a nevypočitatelné oblasti, v níž jde všechno zpravidla od desíti k pěti. O to překvapivěji zapůsobil výsledek nedávných bulharských parlamentních voleb (Respekt č. 26/2001) a následné vytvoření dynamické, prozápadní a k menšinám vstřícné vlády pod vedením někdejšího cara Simeona II.Bulharsko mělo už dříve v čele lidi, kteří se vymykali z balkánského průměru. Ivan Kostov a jeho kabinet (1997–2001) dokázali v zemi nastartovat potřebné, ale nepopulární reformy, za což nakonec nakonec sklidili odměnu v podobě volební porážky - nutno ovšem uznat, že si sami na to zadělali různými skandály a korupčními aférami. Nicméně vláda, kterou před dvěma týdny veřejnosti představil z exilu se navrátivší car (jeho nově vytvořená partaj získala ve volbách polovinu poslaneckých křesel), předčila všechna očekávání. Simeon neučinil obvyklý tah a ministerské posty nesvěřil aparátčíkům podle zásluh, nýbrž splnil slib, že nabere odborníky - a to i z ciziny. Žádný z nich včetně cara samotného nebyl ministrem dříve.Výsledkem je, že mezi členy jeho vlády není nikdo, kdo by na svém kontě už měl škraloup. Budí proto důvěru i optimismus. Zároveň ale vyvolávají obavu: vzhledem k tomu, že to jsou lidé mladí, nezkušení a v kuloárech bulharské politiky nezběhlí, nelze vyloučit, že jim bude trvat, než se zorientují. Což platí i o…