Zpět k rodné hroudě

Nastávají žně a boj o zrno se opět stává hitem titulních novinových stran. Je to každoroční rituál, tentokrát si ale zemědělství svých patnáct minut slávy bohatě zaslouží. Po létech v něm totiž najednou jde o velké věci. V morových ranách a epidemiích poslední doby se rodí nový nadějný trend. Do českých zemí zatím jeho signály dolehly jen zlehka, ale že vítr změn přijde - a brzy -, je jisté. Bát se není třeba. Nemůžeme totiž ztratit nic víc, než své řetězy.

Žádat mnoho

U vrat bíle omítnutého stavení brzdí nová felicie pick-up. Mladý muž v džínách a tričku klapne dveřmi a spěchá dovnitř. Jsou čtyři odpoledne, Jiřímu Stupkovi (35) právě skončilo „civilní“ zaměstnání úředníka a přišel ještě podojit krávy na svoji rodinnou farmu.Pokud by Stupkův statek stál místo v západočeských Strašicích třeba někde v Bavorsku či Bretani, nebudil by zřejmě žádnou velkou pozornost. Kolem čisté haly se táhne posekaný trávník, pod stodolou stojí moderní stroje, sedmdesátihlavé stádo odpovídá velikostí běžným německým poměrům. Dojnice pana Stupky jsou krmené jen přírodními krmivy z polností farmy a oproti drtivé většině svých tuzemských kolegyň mají možnost volně vycházet ven na přilehlou sluncem zalitou louku. Pan Stupka jezdí na zkušenou do Irska, Francie, USA a západní sedláci jezdí zase k němu. Přestože v roce 1991 začínal s třetinou zubožených zvířat vrácených jejich rodině z JZD, nemá dluhy a jeho hospodářství, na němž pracuje sám se svým otcem, vykazuje zisk,…