Zlo, které nelze zakázat

Zdálo by se, že je všechno v nejlepším pořádku: za deset svobodných let se počet potratů v Česku snížil o sedmdesát procent, ze sta na třicet tisíc. Lidoveckému poslanci Jiřímu Karasovi to ale nestačí. Navrhuje proto možnost potratů ještě více zpřísnit zákonem. Způsob, jakým toho Karas chce dosáhnout, je špatný, a poslanci by proto neměli jeho návrh pustit přes první čtení. Jednu dobrou věc ale Karas možná přece jen mimoděk udělal: otevřel možnost pro diskusi, jak číslo třiceti tisíc ještě více snížit.

Poslední slovo

Podstata Karasova návrhu tkví ve zcela nepřijatelné a jinde nevyzkoušené novince: muži by měli dostat šanci, aby ženám, které nosí jejich dítě, potrat zakázali. Asi by to mohlo i fungovat: potratů by jistě ubylo. Jenže tahle cesta není správná. Potrat znamená definitivní, nezvratné rozhodnutí. Pokud jej většina nehodlá úplně zakázat zákonem (jako třeba v Irsku či Polsku), pak nelze poslední slovo svěřit nikomu jinému než ženě. Otec s právem veta na sobě nikdy neponese stejnou odpovědnost, tíhu a starosti jako matka. Změna současného liberálního zákona se tedy v nejbližší době konat nebude. Bylo by to nakonec zvláštní v zemi, kde potrat tolerují dvě třetiny obyvatelstva. Lidé, pro něž je číslo třiceti tisíc lidských životů přece jen stále příliš vysoké, budou proto muset pro dosažení svého cíle zvolit jiné metody. Míč je totiž na jejich straně. Většině současný stav vyhovuje a k nějaké zásadní debatě nemá vlastně důvod. Pokud se tedy…