Sportem ke státu

Před týdnem skončil v Izraeli svátek, který má sice vzdálenou souvislost s Biblí, přesto bychom v něm těžko hledali náboženský význam. Jde o židovskou olympiádu neboli Makabiádu, při níž se jednou za čtyři roky sejdou Židé z celého světa, aby se utkali v disciplínách, registrovaných Mezinárodním olympijským výborem. Žádný světový rekord sice nepadl, ale dvoutýdenní sportovní klání v podmínkách pokračující palestinské intifády skončilo úspěchem: nikdo kvůli němu nepřišel o život.

Tak jako ostatní

První Makabiáda se konala v roce 1932, už druhá v roce 1935 však narazila na zákaz britské mandatorní vlády, která ji považovala za sionistickou akci, jejímž jediným cílem bylo vybídnout sportovce k přistěhovalectví do Palestiny. Byla to oprávněná obava. Celá bulharská delegace se tehdy rozhodla zůstat a obejít přistěhovalecké kvóty.Makabiáda měla do vínku vloženou státotvornost. Nutno ovšem dodat, že úkolem podobných masových národních sportovních mítinků v mnohých evropských zemích mezi oběma válkami nebylo nic jiného než také pod pláštíkem svobody ducha a těla dát průchod nacionalismu. Makabiádami se Židovská samospráva a Světová sionistická organizace pokusily pomocí sportu sjednotit židovské přistěhovalce a Židy z diaspory v hrdý, silný a zdravý národ. Tak jak to dělali ostatní.To, co bylo pro jiné národy součástí kultury, však pro Židy zůstalo předmětem sporů. Ortodoxní rabíni se od akcí, jako je Makabiáda, dodnes distancují, protože je považují za…