Než nastanou deště

Vlna tropických veder provázených silnými bouřkami, série záplav v různých koutech světa a bonnská jednání o osudu kjótského protokolu opět přitáhly pozornost veřejnosti k úvahám o klimatické budoucnosti planety. Je škoda, že přitom stranou mediální pozornosti zůstala čerstvá studie, kterou pod názvem Projekt Acacia publikovala univerzita ve východoanglickém Norwichi. Právě tento text by se totiž mohl pro podobné úvahy stát solidnějším vědeckým základem než zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), kterému bývá celkem po právu vytýkán cílený výběr spíše horších variant budoucího vývoje.

Věřit s pochybami, pochybovat s důvěrou

Zkušenost ukazuje, že scénáře, které se snaží popsat klimatickou budoucnost, sice nelze brát úplně vážně, není je však radno ani ignorovat. Jsou totiž založeny na kombinaci skutečných, velmi pracně sebraných a seriózně zhodnocených klimatických měření a matematických modelů.Aby mohl takový model vůbec fungovat, musí být stanoveny alespoň nějaké úvodní předpoklady. Například v tom smyslu, že se svět nebude ochlazovat. Zároveň je také třeba vybrat několik málo klíčových veličin. Tradičně to bývá obsah skleníkových plynů a množství energie dopadající na jednotku zemského povrchu. Je přitom dobré mít na zřeteli, že jiné veličiny - třeba obsah vodní páry - jsou samy o sobě nebo v kombinaci s jinými faktory nejméně stejně důležité a nelze ani vyloučit, že některou z klíčových veličin jsme doposud ani neobjevili.…