Maléry pana účetního

Minulé úterý vyšel ve Financial Times rozhovor s českým ministrem financí. Pozoruhodné na něm je, jak střízlivě a věcně Jiří Rusnok popsal stav státní pokladny. Současná vládní politika je podle něj „dlouhodobě neudržitelná“, neboť letošní schodek veřejných rozpočtů přesáhne 9 % HDP (trojnásobek hranice doporučené v tzv. maastrichtských kritériích Evropské unie). Takže on to ví! Ministr dokonce i přidává radu, co by se mělo udělat: snížit výdaje na nemocenskou a na důchody a zvýšit nepřímé daně. Proč tedy nic nedělá? Britský list píše, že „menšinová vláda by nedokázala prosadit tak kontroverzní opatření“. Český čtenář ví, že to není pravda: dnešní vláda především výdaje snižovat nechce.Den poté vláda schválila návrh rozpočtu na rok 2002. První verze ministry neuspokojila a Rusnok dostal za úkol sehnat (na blíže neurčenou útratu) ještě 35 miliard. To se povedlo, ovšem s nasazením všemožných účetních triků: ministr zvýšil odhad výběru daní a do příjmů započetl splátku ruského dluhu a 21 miliard z privatizace.Co položka, to otazník. Lze na daních a pojistném získat zčistajasna o pět miliard víc, než ministerstvo čekalo před měsícem? Může z Ruska přijít 20 miliard, když deset let nezaplatili ani kopějku? Mají se výjimečné příjmy ze státního majetku, které se už nikdy nebudou opakovat, rozpustit jen tak, na běžné vládní výdaje? Ani toto eskamotérství ovšem nestačilo a plánovaná útrata vlády stejně skončí dluhem. Jak hlubokým? Přijde na to. Ministr financí uvádí 54 miliard,…