Třicet let po Watergate

V úterý 17. července zemřela ve věku 84 let Katharine (Katie) Grahamová, jedna z celebrit americké žurnalistiky. Běžnému českému čtenáři dnes její jméno už moc neříká, ale stačí si připomenout památnou větu amerického ministra spravedlnosti Johna Mitchella z roku 1972 a máme o něco jasněji: „Jestli to otisknete, někdo by taky moh' dát Katie Grahamové slušně přes kozy…“ John Mitchell byl ministrem vlády Richarda Nixona a Grahamová byla vydavatelkou listu The Washington Post, který právě rozjel proslulou aféru Watergate, jeden z největších skandálů všech dob (zevrubně a autenticky viz článek od Carla Bernsteina, jenž tvořil spolu s Bobem Woodwardem tandem novinářů, kteří celou aféru postupně rozkryli, v Respektu č. 35/1992). V čem spočívala tehdejší priorita Bernsteina a Woodwarda, jakou roli tu hrál zmíněný washingtonský deník a jeho vydavatelka? Novinka spočívala v tom, co dnes až banálně známý a frekventovaný výraz označuje jako pátrací (investigativní) žurnalismus.

Policejní rutina

Editorial středečního vydání WP (den po úmrtí) začíná takto: "Jedna z podivuhodných záhad žurnalistiky spočívá v tom, že ačkoliv k výrobě každodenního vydání novin je zapotřebí práce tisíců lidí, každé noviny mají svou vlastní identitu. Tento jedinečný rys je vytvářen lidmi, o kterých jste zřejmě už slyšeli - vydavatel, sloupkař, politický komentátor, reportér - a mnoha jinými jmény, která nejspíše neznáte…