Vůdce a jeho cíl

Velkou beneficí v Bratislavě si minulý týden připomenula desetiletí své existence nejúspěšnější politická strana polistopadového Slovenska - Hnutí za demokratické Slovensko. Událost ale vyzněla hluše a jaksi do ztracena. Chyběly zahraniční celebrity, ačkoli HZDS už léta usiluje o členství v Evropské demokratické unii, sdružující pravicové strany z celého kontinentu. Také z domácích pozvaných hvězd se dostavili pouze Róbert Fico, šéf konkurenčního Smeru a stabilní dvojka průzkumů oblíbenosti politických osobností (za stále prvním Vladimírem Mečiarem), a Pavol Hamžík, předseda tonoucí Strany občanského porozumění, člena vládní koalice. Ubohá účast je výstižnou ilustrací dráhy, kterou HZDS za deset let urazilo.

Vzpruha popularity

Oslavné proslovy zazněly pouze z úst zasloužilých straníků. Oživil se v nich nejtemnější duch, který slepuje HZDS už deset let a nevyčpěl dodnes. Je to kult Mečiarovy osobnosti. Bylo fascinující, s jakou úctou dlouholetí političtí matadoři zbožně vzdávali hold nezničitelnému lídrovi.HZDS vzniklo štěpením z revolučního „protohnutí“ Veřejnost proti násilí poté, co tehdejší předseda slovenské vlády Mečiar prohrál zápas o moc uvnitř VPN. Díky osobnímu charizmatu, nereálným slibům (například o vytvoření sto tisíc nových pracovních míst) a obdivu téměř všech tehdejších slovenských médií, včetně veřejnoprávních, si však získal obrovskou popularitu. Její historické maximum, důvěra 85 procent obyvatel v druhé polovině r. 1991, je…