Pomalí a osamělí

Nejdražší občane upadajícího (padlého) světa. Toto poněkud bombastické oslovení musí přijmout posluchači kanadské skupiny Godspeed You Black Emperor (název, vypůjčený z jakéhosi obskurního japonského filmu, nejsou bez znalosti kontextu schopni pochopit ani rodilí mluvčí) v bookletu jejich pozoruhodného dvojalba Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (Pozvedněte své vychrtlé pěsti jak antény k nebi). Následuje odpovídající text: výkřik trochu nedospělé bytosti, jež je pevně rozhodnuta stát se básníkem. Slova doprovázejí jemně morbidní malůvky, na nichž personifikovaný Dolar kohosi (zřejmě pracující lid) mrzačí. Podobně podezřele působí i jeden z nejvýraznějších členů početné kapely, basista Efrim, ve chvílích, když jej recenzent sleduje během lednového koncertu jeho další skupiny Silver Mt. Zion v jednom londýnském kostele. V pauze mezi melancholickými instrumentálkami se Efrim chápe mikrofonu a v improvizované promluvě sděluje, že svět je strašné místo a žít v něm je strašný úděl. A že v tom strašném světě mu navíc nedávno zašel pes. V odrostlejším posluchači budí slzy, jež se lesknou v Efrimových očích, soucit - asi takový jako pohled na usedavě plačící dítě. Skladby Godspeed You Black Emperor si sice uchovávají citový náboj Efrimova proslovu, ale dětinského na nich není nic. Snad i proto, že se v nich nepoužívají slova. Podobně jako dávní Joy Division (jejichž hudbě se ovšem produkce GYBE jinak nepodobá) dokážou squatteři z Montrealu ve svých skladbách…