Červnový Respekt č. 23/2001 citoval v článku Třetí cestou do ráje proslulého ekonoma Josepha Stiglitze, který ve své pražské přednášce přisoudil zakladateli liberalismu Adamu Smithovi názor, že „ekonomika může fungovat bez morálky, jen když bude každý sledovat vlastní zájmy“. Jelikož jde o často opakovaný mýtus zkreslující Smithovo dílo, považuji za nutné se pokusit o jeho vyvrácení.
Z nestranného pohledu
Na mýtus o prospěšnosti sledování vlastního zájmu bez potřeby morálního zakotvení se odvolávají dvě strany pomyslného sporu o pojetí transformace postkomunistických zemí. Jedna strana, označme si je jako spravedlivé, a sem zřejmě patří i profesor Stiglitz, Smithe vykresluje jako naivního fanatika absolutní svobody, který nechápe význam morálky a práva. Druhá, opačná strana, můžeme jim říkat ekonomičtí redukcionisté, se zase odvolává na takto vulgarizovaného Smithe (a často i Hayeka) a používá jeho údajná tvrzení o prospěšné bezohlednosti jako důkaz potřeby naprosté svobody od jakýchkoli jiných ideálů, než je sebeuspokojení či ekonomický růst. Obě strany jsou však stejně vzdáleny od skutečných slov Adama Smithe.Podívejme se na jednu ze známých, často citovaných vět z Bohatství národů: "Každému, pokud neporušuje zákony spravedlnosti, je ponechána naprostá volnost, aby sledoval své zájmy, jak sám chce, a aby svou prací a kapitálem konkuroval práci a kapitálu kohokoli jiného nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu