Abychom se nepřehřáli

Kjótský protokol o omezení emisí ve vyspělých zemích, vypracovaný v roce 1997 a dosud podepsaný vládami 168 států světa, lze bez přehánění označit za jeden z nejvýznamnějších pokusů o omezení dopadu industriální revoluce na životní prostředí. Předpokládá, že průmyslové země do roku 2012 zásadně sníží emise kysličníku uhličitého a ostatních tzv. skleníkových plynů, které vznikají při spalování fosilních paliv. A to na úroveň před rokem 1990. Je to dalekosáhlý, ambiciózní plán, který však musí ratifikovat alespoň 55 států, aby mohl vstoupit v platnost. Druhou možností je, aby jej schválil takový počet zemí, který dá dohromady 55 procent celkového objemu emisí ze stanoveného roku 1990. Tedy především největší znečišťovatelé jako Spojené státy a Japonsko. V čem je tedy problém? V tom, že plán dosud neratifikovala žádná z největších průmyslových zemí. A bez účasti Ameriky a Japonska plán podle mnohých názorů pozbývá na smysluplnosti. V Bonnu byla dnes (16. 7.) zahájena velká konference, na které by se mělo rozhodnout, jak dál.

Co je berná mince

Kjótský akt vychází z předpokladu, že v důsledku emisí není zemská atmosféra schopná odrážet infračervené záření z vesmíru. Povrch planety se proto zahřívá jako ve skleníku, což vede k rozpouštění polárních ledovců a nebývalým přírodním pohromám. Jak dobře známo, problém je v tom, že světová vědecká obec není zajedno, do jaké míry je zahřívání planety způsobeno člověkem, resp. emisemi - či zda se spíše jedná o…