Z kavárny na gulag

Opium lidstva - pouhá dvě slova stačila kdysi Karlu Marxovi na to, aby po svém charakterizoval náboženství. Stejně stručný byl o několik desítek let později i francouzský sociolog Raymond Aron, když svou promyšlenou reflexi komunismu nazval lapidárně Opium intelektuálů. Na pulty českých knihkupectví se bohužel Aronova kniha dostala až minulý měsíc, téměř půl století po svém prvním vydání (1955). Rozruch přitom v době svého vzniku nezpůsobila jen ve východním bloku, kde se okamžitě dostala na index. Skandál, pohoršení a bouřlivé reakce vyvolala i mezi západními, především francouzskými vzdělanci.

Kam se poděl proletář

Aron v sobě nezapře vysokoškolského pedagoga a svoji studii pojímá jako napínavé hledání odpovědí na otázky, které si klade. Skvěle přitom úročí svůj rozhled a rozsáhlé znalosti: používá přirovnání, příkladů z dějin a pohotově komentuje nejnovější politické události v různých částech světa stejně jako aktuální stav ekonomiky. Komunistické učení, píše Aron, zaujalo pozici sekularizovaného náboženství slibujícího ráj na zemi a směřujícího ke spasení už na tomto světě. Ve skutečnosti však degenerovalo v zástěrku pro tyranii. Zatímco jiní skládali ódy na komunistický režim, který znali sotva z doslechu, pokusil se Aron seriózní analýzou vyvrátit mýty, kterými bylo spoutáno myšlení mnohých jeho současníků. Kritickému rozboru podrobil především tři oblíbená a „nedotknutelná“ dogmata o levici, revoluci a proletariátu a jejich domnělé…