Vše povoleno

Musí politik za všech okolností naslouchat názoru lidu a řídit se aktuálními výzkumy veřejného mínění? To asi těžko. V takovém případě by se totiž v této zemi za zločiny popravovalo (ačkoli nám to zakazují mezinárodní smlouvy), neodváděly by se skoro žádné daně, nevstoupili bychom do NATO a pro Romy by platily přísnější zákony. Takže má politik veřejné mínění úplně ignorovat? To asi také ne, to bychom totiž rovnou mohli zrušit volby a odevzdat správu veřejných věcí do rukou nějakého osvíceného diktátora. Tak jak to vlastně je? Premiér Zeman v tom má jasno.

Prognostik má úctu rád

„Většina politiků v naší zemi jsou extroverti, co si váží veřejného mínění a dbají na popularitu, zatímco já patřím k minoritě introvertů - pro mě je důležitější sebeúcta než veřejné mínění,“ prohlásil před dvěma týdny premiér v rozhovoru pro MF Dnes. Nechytejme hned Zemana za slovo. Politik má určitě právo - a někdy přímo povinnost - jít proti převládajícím náladám obyvatelstva: servis, který mu platíme, by mu měl totiž umožnit, aby věci nahlížel ze širší a delší perspektivy a ve všech souvislostech. Sám Miloš Zeman to také několikrát učinil a udělal správně: příkladem může být jeho odpor vůči protiromské zdi v Matiční ulici, o jejíž užitečnosti byla přesvědčena drtivá většina Čechů. Avšak stejně jako by se politik neměl poddávat choutkám davu, neměli by mu zase občané dovolit, aby je pánovitě a bez diskuse strkal, kam nechtějí. A právě o to v posledním premiérově…