Od Kosova k Bruselu

Slobodan Miloševič je za mřížemi v Haagu. Tato informace, přestože stará už více než deset dnů (viz komentář v minulém Respektu), zaplňuje stránky světového tisku i televizní obrazovky. Jako by si žurnalisté jeho vydání před mezinárodní tribunál vyžádali na okurkovou sezónu - pro případ, že by nestačil konflikt v Makedonii a chystané angažmá NATO. Právě Balkán bude zřejmě hlavním politickým tématem letošních prázdnin. Přitom nejde jen o analýzu vývoje v jihovýchodním koutu Evropy. Jde také o nás, o obecný pohled na svět, na Evropu a na naše místo v ní. Letošní boje v Makedonii jako by dávaly za pravdu českým politickým realistům, tak jak se definovali před dvěma lety. (Například slovy Jiřího Hanáka v časopisu Týden: Nezasahovat zbytečně do věcí tak spletitých a nejasných, jako byly - a jsou - vztahy mezi jednotlivými balkánskými národy. Nejlepší, protože nejtrvalejší, je takové řešení, jež vzejde z přirozeného měření sil místních zainteresovaných stran.) Neříkali snad političtí realisté na jaře 1999, že NATO svými nálety hájí či podporuje albánský nacionalismus? A vida, máme to tu. Letos se útoky albánských guerill rozšířily až po etnické hranice Velké Albánie. Jenže Miloševič před haagskými soudci skepsi realistů vyvrací. Neříkali snad na jaře 1999, že bombardování Kosova jen upevní moc bělehradského diktátora a semkne Srby? A vida, právě naopak. „Slobo“ už loni na podzim padl a nyní ho sama srbská vláda vydala před…