Fakta jsou známa. Slobodan Miloševič byl 28. června převezen z bělehradského vězení do Eindhovenu v Nizozemí, kde na něj čekaly dva vrtulníky s příslušníky speciálních jednotek nizozemské armády, kteří s ním vzápětí odletěli do vězení v Scheveningenu. Celý svět poté obletěly záběry jugoslávského exprezidenta v poutech, které natočila na videokameru z oken blízkého domu osmnáctiletá dívka. O pět dní později stanul Miloševič před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Tváří v tvář předsedajícímu soudci Richardu Mayovi strávil Miloševič napoprvé sice jen dvanáct minut, jednou provždy byl však vydán do rukou spravedlnosti.
Deset nepotřebných právníků
Bývalý jugoslávský prezident se má zodpovídat ze všech hlavních zločinů, kterými se tribunál v Haagu zabývá. Tedy z porušování ženevské konvence o uprchlících, porušování válečných zvyklostí, genocidy a zločinů proti lidskosti spáchaných v Kosovu. Obžaloba je zatím postavena jen na Miloševičově odpovědnosti za vyhnání 740 tisíc kosovských Albánců a zavraždění dalších pěti set jmenovitě uvedených lidí. I když se nenajde žádný přímý důkaz, že by Miloševič tyto zločiny nařizoval, trestu pravděpodobně neujde - haagský soud vychází z principu velitelské odpovědnosti. Vinen je nejen ten, kdo zločin spáchá, ale i jeho nadřízený, pokud k tomu dal pokyn anebo se tomu nesnažil zabránit. Jako předseda Nejvyšší rady obrany státu a vrchní velitel armády to má Miloševič v tomto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
