Bezstarostná jízda

Je letní středa, půl deváté ráno. Na čerstvě posekaných loukách pražských petřínských sadů vládne prosluněná idyla. Parkem se procházejí maminky s malými dětmi, lidé vychutnávají klidnou atmosféru místa nebo se kochají pohledem na Malou Stranu dole v údolí. Nádhernou chvíli však najednou zahání zvuk silného motoru. Do parku vjíždí auto s francouzskou vlajkou. Chodci se stahují k okrajům asfaltové pěšiny a už tam zůstávají: za chvíli totiž stejnou cestu uhání vůz s vlaječkou rakouskou. A pak další osobák, tentokrát bez ozdobené kapoty. Šokující, ale pro časté návštěvníky Petřína nikoli překvapivý obrázek. Diplomaté, poslanci a úředníci z řad policie prostě spěchají do práce a předpisová jízda přes ucpané Malostranské náměstí by je připravila minimálně o třicet minut času. V manýrech komunistických pohlavárů je ještě podporují salutující policisté, kteří tady pod značkou zákazu vjezdu střeží nedaleké švédské velvyslanectví.

Miss Early mlčí

Pro zaměstnance zahraničních ambasád, zejména americké, německé, francouzské a rakouské, se „petřínská spojka“ stala oblíbenou zkratkou při cestě do zaměstnání. „Tuto cestu používá jen pan velvyslanec a to jen ve velice výjimečných situacích při oficiálních návštěvách,“ říká mluvčí francouzské ambasády Caroline Vinot. Téměř stejně odpovídá tiskový atašé velvyslanectví Německa Lorenz Bart: „Přes Petřín jezdí někdy pan velvyslanec, například při návštěvě nějaké delegace.“ Jaké návštěvy vozil pan velvyslanec přes…