Dvojnásob dekadentní sen

Konec století jako období krize a rozkladu starého světa, jako čas „přehodnocování všech hodnot“ byl v moderních dějinách evropské kultury vnímán zejména na sklonku devatenáctého století. Závěr minulého století, ještě zvýrazněný přelomem milénia, jako by se chtěl předchozímu fin de siecle podobat – dekadentní nálady mají sice nové formy, ale jejich obsah v zásadě zůstává týž. Znovuobnovenému zájmu o motivy konce století vycházejí vstříc různé kulturní instituce. Někdy produkují divácky atraktivní spektákly, jako byla třeba výstava Konec světa v paláci Kinských, nebo znovu představují díla, která patří k základním kamenům umění oné epochy. Brněnský nakladatel Pavel Křepela sáhl po kontroverzní básnické sbírce zakladatele Moderní revue Arnošta Procházky Prostibolo duše z roku 1895 a spojil ji s cyklem kreseb, k nimž toto dílo inspirovalo Karla Hlaváčka.

Z všednosti tě osvobodí satan

Jeden z prvních, ne-li vůbec první český bibliofilský tisk vzbudil v době svého vydání pozornost spíše jako krátkodechá kuriozita (dobové ohlasy, v drtivé většině negativní, cituje v doslovu nového vydání Luboš Merhaut) a byl později odsunován na okraj literárního vývoje, pokud jej literárněhistorická kompendia vůbec zmiňovala. Situace se příliš nezměnila ani po roce 1989: příručka Panorama české literatury jen registruje existenci této jediné Procházkovy básnické sbírky, autoři rozsáhlého přehledu Česká literatura od počátků k dnešku o ní nehovoří vůbec, přední…