Čas opožděných premiér

Když vloni pražský nakladatel Viktor Stoilov spustil svou edici FotoTorst, přihlásil se jejím pojetím jednoznačně k legendární odeonské řadě Umělecká fotografie. Tato dokonce i ve světovém kontextu průkopnická série vycházela v letech 1958–1991 a zastavila se na sedmačtyřicátém titulu. Dnes, po šestém svazku FotoTorstu, který představuje fotografa Jaroslava Rösslera, je zřejmé, že Stoilov k edici přistupuje s jasnou koncepcí. Na přelomu prvního desetiletí existence nakladatelství Torst se fotografická řada stává jedním z jeho edičních pilířů.

Dvě doby

I přes shodnou paperbackovou čtvercovou formu samozřejmě existují mezi zmíněnými řadami podstatné rozdíly. Odeonská Umělecká fotografie byla obrácena na domácí publikum a svoji pozornost dělila mezi světové a československé tvůrce (úvodním titulem byla monografie žijícího francouzského klasika humanistické fotografie Henriho Cartier-Bressona, již připravila tehdy začínající kunsthistorička Anna Fárová). Odeon, tenkrát ještě Státní nakladatelství krásné literatury a umění, sledoval dva cíle. Přes velmi krotce korodující železnou oponu se pokoušel propasírovat aspoň nějaké informace o nedávném i soudobém umění. V nemenší míře byla nově založená edice jakýmsi beranidlem pro osvícenější teoretiky a redaktory, kteří fotografii považovali za rovnocennou uměleckou disciplínu. Na konci padesátých let to zdaleka nebyla samozřejmá věc. Samozřejmostí tehdy nebyla (a to ani ve svobodných zemích) monografie…