Teprve soustředěný nátlak z nejvyšších stranických míst a pohrůžka, že by se jeho poslanecká kariéra mohla chýlit ke konci, přiměly v sobotu místopředsedu sněmovny Františka Brožíka (ČSSD) ke slibu, že do měsíce opustí luktarivní místo v dozorčí radě ČEZ. Proč to ale Brožíkovi trvalo tak dlouho? Byl důvodem jeho nechuti splnit stranický příkaz nový motivační program pro vedení ČEZ, vysoké částky placené na životní pojištění, anebo prostě touha být co nejblíž chystané privatizaci desetiletí?
Odborníci ze Sněmovní
Když Miloš Zeman ještě býval opozičním politikem, často zdůrazňoval své zhnusení nad členy správních a dozorčích rad polostátních podniků, jejichž jedinou kvalifikací pro pobyt ve funkci je partajní legitimace. Proto leckoho zarážela nenasytnost, s jakou si po nástupu ČSSD k moci přihrávali výnosná křesla sociální demokraté. Vinou opoziční smlouvy se sice museli dělit s dosavadními matadory z ODS, ale i tak zabírali důkladně. Jedním z nejznámějších příkladů chuti vítězů se stala anexe elektrárenského gigantu ČEZ: tam Zemanova vláda v lednu 1999 nastrkala své lidi na téměř kompletní soupisku dozorčí rady i představenstva. Loni v zimě si ale vedení ČSSD vzpomnělo na dávné principy. Straničtí zákonodárci dostali příkaz, aby ze všech statutárních orgánů polostátních firem vystoupili. Vláda navíc sepsala novelu zákona o střetu zájmů, podle nějž by senátoři a poslanci (ale i lidé z Fondu národního majetku a Pozemkového fondu) měli do budoucna…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu