ODS před týdnem těžce prohrála volby, přestože ještě v dubnu obnášely její preference 53 %. Slyšíme dobře? Ale ano. ODS je totiž bulharská zkratka Spojených demokratických sil, pravicové reformní strany dosavadního premiéra Ivana Kostova. Pravice a levice se víceméně pravidelně střídají u vlády v celé postkomunistické Evropě, tak čím je bulharský případ zvláštní a zajímavý? Pravici totiž očekávaný triumf vyfouklo Národní hnutí Simeona II., posledního bulharského cara (1943–46), který se po půlstoletí vrátil z exilu. Na první pohled jde o největší poválečný úspěch monarchistů v jihovýchodní Evropě a koneckonců na celém starém kontinentě. Ve skutečnosti jde o problém obecnější a nám bližší, než by se zdálo. Můžeme ho rozebrat už na názvu vítězného hnutí. Začněme odzadu.
Bulharsko občanům
Simeon. I když bývalý car monarchii obnovit nehodlá (brání tomu ústava a především názor většiny obyvatel), úspěch jeho hnutí ukazuje, jak osoba panovníka (ač bývalého) může přispět k identifikaci národa. Je ovšem na místě otázka po charakteru této identifikace - populisticko-legendární, etnická nebo snad identifikace politického národa v době sjednocující se Evropy? Simeon II. (narozen 1937, občanským jménem Simeon Borisov) působil jako panovník v dětském věku po předčasné smrti svého otce, tudíž bez faktické moci a odpovědnosti, a hned poté odešel s rodinou do emigrace. Proto neměl šanci se jakkoli zdiskreditovat a na Bulhary mohl působit jako mýtus či legenda.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
