Nabokov coby Pnin

Literatura byla pro Vladimíra Nabokova (1899–1977) vášeň, ale také hra a spisovatel s oblibou používal úskoků a triků, jimiž mátl nejen čtenáře, ale i literární kritiky, které příliš nemiloval. Navíc velice rád provokoval a stavěl na odiv cynismus, když odmítal být společensky a politicky angažovaným autorem anebo jakýmsi svědomím národa.

Komické typy

Nelásku Nabokov cítil i k satiře, ale ve svých povídkách a románech rád vykresloval tzv. komické typy, které nejčastěji ztělesňovali ruští spisovatelé a profesoři, freudovští psychoanalytici a emigranti. Se všemi se setkáváme také na stránkách románu Pnin. Jeho ústřední postavou je profesor Timofij Pnin, chodící encyklopedie „ruských krčení ramen a kroucení hlavou“. Freudovských psychoanalytiků je v díle několik, ale podobají se jeden druhému jako vejce vejci svým slovníkem a terminologií (otce rozdělují na „pozemské“ a „vodní“, o synech říkají, že mají vůči rodičům „těžký citový blok“, a u malých chlapců pozorují „vášnivou touhu vykastrovat svého otce“ s nostalgickým nutkáním „vrátit se do matčina lůna“). Široké spektrum emigrantů viděl neméně ironicky, ale s předstihem až do našich dnů, byli (a jsou) to lidé, „pro něž ideální Rusko sestávalo z Rudé armády, pomazaného monarchy, kolchozů, antropozofie, pravoslavné církve a vodních elektráren“. Ale to jsou jen postřehy, popisy a citové reminiscence spisovatele, který byl vyhnán ze své vlasti. Zvláštní na tomto románu je to, že nemá téměř žádný děj a…