Evropa zažívá nenápadnou revoluci. Jako první na světě totiž Evropská unie zavádí nový způsob ochrany přírody, který není bezprostředně určen člověku. Naopak: je vymyšlen tak, aby chránil zvířata a rostliny, před činností člověka.
Od betonu k zeleni
Má dostat zajíc přednost před lyžařem? Oblíbený test Václava Klause na zjištění občanské uvědomělosti měl v Evropě až do nedávné doby jasnou odpověď. Starý kontinent se stal symbolem tažení člověka-hospodáře krajinou. Výsledkem je devět desetin rozlohy Evropy přímo obydlené nebo obhospodařované lidmi. Velcí predátoři byli až na odlehlá místa Karpat vyhubeni, zmizely i stovky druhů drobných zvířat a Evropa již nemá jako jediný kontinent ryze přírodní lesní porost. Do nejvíce vybetonovaného kontinentu má navíc v dalších letech přibýt ještě asi o třetinu více dálnic, sílí tlak na vznik nových sídel blíže k přírodě, kam by šlo pohodlně dojet autem. Růst a vzájemně se propojovat budou i velká západoevropská města. Urbanisté například věští, že během třiceti let se jeden z nejvíce industrializovaných krajů Evropy ležící mezi Amsterodamem, Rotterdamem a Haagem definitivně propojí v jakousi megapolis, obří město protkané dálnicemi a průmyslovými zónami. Přes velké plány na další průmyslový rozvoj Evropy se ale v posledních letech přece jen udála zásadní změna. Až do začátku devadesátých let evropské země postupovaly podle zásady Klause a zajíc musel lyžařům eufemisticky řečeno ustupovat. S tím je ale nyní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu