Dnes o půlnoci to bude přesně deset let, co se Evropa probudila ze sna o nezvratnosti svého poválečného mírového uspořádání. V první minutě 26. června 1991 oficiálně vstoupilo v platnost vyhlášení nezávislosti Slovinska a Chorvatska, dvou republik jugoslávské federace. Hned v ranních hodinách se otevřely brány kasáren svazové armády a z nich vyjely kolony obrněných transportérů s cílem obsadit hraniční přechody a lublaňské letiště Brnik. Špatně vyzbrojené a sotva vzniklé slovinské vojsko vyrazilo jim v tom zabránit. Na silnicích postavilo barikády. Vypukla válka. Svět oblétly fotografie leteckých náletů, vojáků v zákopech, střílejících tanků, sežehnutých mrtvol. Deset dní poté boje skončily slovinským úspěchem. Skončila o deset let později úspěchem také slovinská nezávislost? Malebný dvoumilionový stát mezi Alpami a Jadranem splňuje mnohé parametry pro to, aby mu svět zatleskal. Mnohé, nikoli však všechny.
Prostě vzorný stát
Snad žádná ze zemí ucházejících se o vstup do Evropské unie nepůsobí do té míry dojmem, že je součástí vyspělého a spořádaného světa. Nebýt nápisů s typicky slovanskými háčky, návštěvník by si v Lublani či jiných městech připadal jako v Rakousku, nikoli jako v zemi, která politicky stále patří k „bývalému východním bloku“. Ulice jsou uklizené, upravené zelené plochy a skvoucí se barokní památky lahodí oku, automobilisté se víceméně ohleduplně vyhýbají cyklistům, řidiči městských autobusů jsou oděni do čistých a padnoucích…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu